Říkat pravdu, ano či ne?

  Netuším jak moc se budu muset zaprodat, abych mohla říkat lidem pravdu.Pravda je něco, co se dnes nenosí a co je absolutně nemoderní, protože přijmout pravdu je jedna věc a říkat ji, je věc druhá.

Mám-li říkat pravdu, musím se naučit ji také přijmout. A tady se cesty rozcházejí.Když se zamyslíme každý z nás. Jsme si jisti, že ji dokážeme přijmout a vyslechnout si výtky druhých lidí na naši adresu?

Je to těžké, ale i to se dá naučit.Jsou k tomu nutné dvě věci.Rozvaha a zdravý úsudek.Jenže když nám někdo pravdu poví, přesně tyto vlastnosti okamžitě ztrácíme, začneme se naparovat, durdil se a výsledek je, že svůj protějšek slovně napadneme, začneme na něj  pliveme jedy, prostě se okamžitě postavíme do opozice.Posléze, když se uklidníme a celou situaci si znovu přehrajeme zjistíme, že jsme se chovali jako idioti a že jsme svým chováním potvrdili jen to, co nám bylo vytýkáno.

Samozřejmě se každý k takové situaci postaví jinak.

Jeden se zahrabe sto sáhů pod zem a raději by zemřel, než by se měl znovu setkat s člověkem se kterým měl konflikt.

Druhý se hrdě hlásí k tomu co řekl a nahlas křičí, že měl pravdu on a že dotyčný si jen říkal o to, co si zasloužil.Možnost, že by se mýlil rozhodně nepřipustí.To by se přece ponížil a to nemůže připustit.V duchu sice dobře ví, jak moc šlápl vedle, ale falešná hrdost mu nedovolí, aby to řekl nahlas.Dost na to, že se tím užírá.

Třetí skupina lidí se dokáže podívat pravdě do očí.Zhodnotí celou situaci a buď dotyčného vyhledá nebo počká až jej potká a pak se mu omluví a vysvětlí mu své stanovisko.

Může při tom použít fráze typu: „ však znáš tu mou horkou hlavu" a podobně.

Jenže tady může narazit.Pokud potká člověka který je schopen omluvu přijmout, celá věc se může zamést pod koberec.Narazí-li  na panovačného ignoranta, který si tvrdě stojí za svým a neumí nebo nechce omluvu uznat, má zase dvě možnosti.Omluví se a celou věc uzavře nebo ta horší varianta je, že sklouzne zase tam kde byl a znovu začne řvát a nadávat svému protějšku.

To je pak neřešitelná situace, jelikož se může klidně stát, že zbytek života strávíme v omluvách a vysvětlováním.

Kde je zdravá hranice, to si musí každý určit sám.Je to těžké, ale rozhodně to jde.

Proto úvaha na závěr.

Pokud máme nutkavou potřebu říci někomu pravdu, musíme se připravit na to, že dotyčný může udělat to samé nám.

Takže mluvme pravdu, ale zamysleme se nejprve nad sebou.