Jaké je to být matkou.

  Na toto téma jsem se zamyslela, po jedné poznámce čtenářky mého posledního článku, ve kterém jsem popisovala dramatický odchod naší fenky.  

Jaké je to být matkou?

Od prvního okamžiku, úžasné!

Už jen zjištění, že jsem těhotná ve mně vyvolalo radostné pocity a přestože moje těhotenství nebyla bez problémů, moc jsem se těšila.

Narození prvního dítěte - dcery byl zázrak a těšila jsem se z každého jejího dne, z každého krůčku, z každé nové dovednosti, kterou se naučila. Šlo ji to moc dobře a ve dvou letech, byla takřka samostatná. Uměla se sama obléknout, brzy mluvila a vůbec to bylo úžasné dítě. Dnes je sama matkou dvou dětí a s radostí v srdci sleduji, jak dobrá je to máma.

Prostřední syn se narodil přesně za tři roky po své sestře. Rozdíl mezi děvčátkem a klučíkem je patrný, přesto i na jeho příchod jsem se moc těšila. Manžel si přál druhou dceru, ale já od samého začátku věděla, že to bude kluk. Těhotenství bylo docela jiné a také příchod na tento svět se lišil od předešlé zkušenosti. Narodil se nádherný chlapeček s pihou na zadečku. Plíce měl zdravé a taky to všem hned ukázal.

Dcera se ihned pasovala do role náhradní matky a hodně mi s bratrem pomáhala. Měla ho moc ráda a i on, jakmile se naučil rozpoznávat kdo je kdo, reagoval na ni velice vstřícně a s výskotem. Tak jako neexistuje stejná kytka, tak i syn se lišil od své sestry. Nikdy nezapomenu, jak se v pěti měsících postavil poprvé v postýlce, ale když jsem jej chtěla posadit, byl jako tětiva. Prostě ne a ne!  V osmi měsících už chodil kolem nábytku, ale teprve v sedmi měsících dokázal sám sedět. Pro mě, jako pro matku to bylo dokonalé dítě a i když se později ukázalo, že mu jdou některé věci pomaleji, milovala jsem jej stejně jako dceru. Bylo období, kdy byl  tak nějak vystrčen,  protože tři je vždycky divný počet. Snažila jsem se mu to kompenzovat jinak a nedokážu posoudit, jestli se mi to povedlo, ale dělala jsem co jsem uměla.

Dnes je to dospělý, pohledný muž, pracuje a dělá mi radost. Je velice citlivý a i když se mu jednu dobu moc nedařilo, dokázal se z toho vlastním přičiněním vyškrábat a poučit se. Jsem na něj hrdá, protože to neměl jednoduché a přesto se dokázal povznést nad problémy a dospěl. Jednou z něj bude dobrý manžel a vynikající otec. Co více si může matka přát.

Když se narodil náš nejmladší mimochodem také v květnu, takže pět let po bratrovi a osm po sestře, bylo to jako nový vítr. Přála jsem si třetí dítě a tvrdím, že se chtěl narodit. S jeho příchodem to u nás všechno ožilo. Starší děti byly z bratra nadšeni a dcera znovu ukázala, jak je dobře vybavena pro budoucí mateřství. Starší syn, projevoval svému mladšímu bráškovi tolik lásky, kolik je pětiletý kluk schopen projevit. Když plakal, utěšoval ho, dával mu cumel do pusinky a hlídal ho na každém kroku.

Vhání mi to slzy do očí, když si vzpomenu, jaký jsme byli tým. Vždycky jsem se snažila, aby se měli moje děti rády a myslím, že se mi to povedlo. Benjamínek byl středem pozornosti celé naší rodiny a dokázal si najít místo.

Poslední dobou mi stále častěji dokazuje, že je už dospělý, protože se na něj můžu spolehnout. Je mu sedmnáct a všichni víme, jak je tento věk složitý, přesto je z něj vyrovnaný mladý muž. Mám v něm oporu a vím, že kdyby se cokoli stalo pomůže mi, tak jako i obě starší děti.

Jsem na tomto světě téměř čtyřicet šest let a když se ohlédnu, moc dobrého jsem nezažila. Pár světlých chvil, nic víc. Přesto jsem šťastná. Mám báječné děti a nádherná vnoučata.

Vážím si svých dětí, toho jako jsou, co ještě dokáží, protože mají život před sebou.

To je to pravé bohatství.