Deník cestovatelky.

  DVORAČKY   Co naplat, půl dovolené je pomalu za námi a tak je nutné udělat rekapitulaci.

Kdybych jela k moři, kde jsem nikdy nebyla, nebo do Maďarska, kde jsem trávila dovolenou loňské léto, bylo by počasí jistě příznivější. Vzhledem k tomu, že jsem se rozhodla letošní dva týdny volna strávit v Krkonoších, tomu také odpovídá počasí. První tři dny byly nádherné, plné slunce a tomu odpovídala i nálada. Navíc představa zaslouženého  odpočinku, odpoutání se od reality, která není vždy bez komplikací, poskytla mi možnost volně se nadechnout a hodit vše nepříjemné za hlavu a věnovat se přátelům.

Výlet na „ Dvoračky " se nesl ve veselém duchu. Není to daleko od chalupy, kde jsme ubytovaní. Je to příjemná procházka lesem. Přátelé pobíhali po lese v naději, že naleznou nějaké houby a skutečně se jim podařilo něco i najít, ale žádný zázrak to nebyl. Jelikož znám jejich zálibu v houbaření, nechala jsem je aby skotačili z jednoho břehu cesty na druhý a hlasitě komentovali, že to stojí za ...!

Klid lesa, šumění stromu, potůček při cestě, to všechno ve mně vyvolávalo příjemné pocity. Přestože bydlím na vesnici a do lesa nemám daleko, lesy v Krkonoších jsou docela jiné, než ty naše na Moravě. Můj dojem se trošičku zakalil posledním kopcem, který může mít tak 14% stoupání, ale protože jsem zde už byla, nijak mě to nepřekvapilo.Kdybych byla vysportovaná, nebyl by pro mě problém vyběhnout kopeček, ale vzhledem k tomu, že s sebou táhnu zbytečných deset kilo nadváhy, funěla jsem jako lokomotiva. Když jsem se konečně vyškrábala nahoru, výraz který jsem měla by jistě přesvědčil zkušeného kardiologa, že mám infarkt a zástavu.Rozhodně se nedalo říct, že bych měla tvářičky jako růžičky. Naopak vypadala jsem jako v posledním tažení. No co už. Léta se přesvědčuji, že bych měla zhubnout, ale není to tak jednoduché, zvláště když mi chutná pivo, které si při takových příležitostech ráda dám. Proto hurá na terasu hospody „ Štumovka" , kde výborně vaří a čepují světlého a černého Kozla.

Což takhle dát si špenát? Znělo mi v uších, když jsem hleděla do denní nabídky. Pivo jsme měli na stole téměř okamžitě, což není až tak  dobré, jelikož nám bylo jasné, že vypijeme dvě a budeme mít plná břicha. Jenže žízeň je veliká a tak to první jsme vyžehli jen to mlasklo.

Jídlo skvělé a i když jsem se nejprve dívala na hromádku špenátu s nedůvěrou, protože jeho množství mě zarazilo. Doma si člověk naloží, až to kape z talíře, ale taky jsem dostala loužičku špenátu k tomu pět bramborových knedlíků a nádherný kus uzeného masa. Pohled na špenát mě rozesmutnil, ale jak jsem se tak projídala porcí, zjistila jsem velice brzy, že to mají přesně vypočítané a skutečně s poslední porcí knedlíku a uzeného jsem nabrala i zbývající množství špenátu. Prostě dokonalá porce.

Ještě jedno pivo a hurá na chalupu.

Docela povedený průběh dovolené, co myslíte?